Anna Felixová provdaná Karešová se narodila 11.10.1885 v Libranticích čp.99. Po ukončení školní docházky pracovala několik let v Libranticích u sedláka Tláskala. Dodnes tato usedlost stojí jako poslední po pravé straně silnice z Librantic do Hradce Králové. Odtud odešla opět sloužit do zemědělství k panu L. Horákovi v čp.17, kde pracovala až do svého provdání a pak i dále. Její manžel Alois Kareš byl zemědělský dělník, jezdil u sedláků s koňmi. Asi 2 roky před odchodem do I. Světové války pracoval na melioračních pracích na pozemcích kolem obce. Anna byla fyzicky velmi zdatná a nebojácná žena. Byla veselé, dobrácké povahy, ale radikální. Velmi ráda zpívala a někdy byla až komediální. Když muž odešel do války, bylo Bedřichovi 4 roky a Vénovi ½ roku. Za 8 měsíců muž padl na frontě u Bělehradu 14.10.1915. Když došlo na Obecní Úřad oznámení, že manžel padl, byla matka předvolána k starostovi obce p. Holečkovi, který jí kromě projevu soustrasti povzbudil slovy: „Můžete být hrdá na to, že Váš manžel položil život za císaře pána“. Odvážná žena Anna mu odpověděla: „Já se Vám na císaře pána vyseru, ať se také postará o děti, které tu zůstali bez táty. Uvedený případ odvahy a nebojácnosti Anny, vyprávěl až později přímý účastník starostova jednání synu Bedřichovi a ocenil její odvahu slovy: „to byl přestupek, za který se uděloval nejvyšší trest“. Anna zůstala vdovou až do své smrti. Pracovala dále u sedláků a na státním dvoru. Od roku 1925 pracovala v cementárně p. Šrámka v Černilově a pak asi od roku 1930 na různých stavbách jako dělnice. Mimo jiné pracovala i bna stavbě Novákových garáží v Hradci Králové. V roce 1936 vážně onemocněla chorobou pravého kolena. Léčení bylo zdlouhavé a neúspěšné. Po roce byla převedena do invalidního důchodu. Svůj život ukončila dne 9.12.1970 ve věku 85 let. Život měla nesmírně těžký a její synové jí byli vděčni za péči a vychování, které jim za takových podmínek dala a pro život je dobře připravila.