Jan Felix se narodil dne 13.11.1881 v Libranticích čp. 27. Navštěvoval dvoutřídní obecnou školu v Libranticích a poté se vyučil obuvníkem. Podle pracovní knížky „Arbeitsbuch“ dostal od otce dne 7.7.1897 povolení, že smí vstoupiti v poměr pracovní. Od 7.7.1897 do 2.10.1903 pracoval u různých soukromých obuvníků od Třebechovic přes Vrchlabí do Jilemnic e, Vídně Nové Bystřice a zpět do Hradce Králové, kde pracoval u p. Mužíka k úplné spokojenosti a jen za příčinou vojenské povinnosti z práce vystoupil. Od 15.12.1903 již znovu pracoval ve VFídni u p. Johanna Wolfa, dále pak v Baednu, Varnsdorfu, Rumburku, znovu ve Varnsdorfu, aby na delší dobu zakotvil v Berlíně, kde pracoval nu obuvnického mistra pana Wilhelma Fromma do 26.6.1909. Od 9.7.1909 do 5.3..1913 pracoval u firmy Berliner Maschnenbau-Actienen-Gesselchaft, Berlin. Potom se vrátil domů a byl povolán do I. Světové války. O průběhu války žádné vědomosti nemáme, až vytržené čtyři listy z jeho osobního deníčku, které doslovně opisuji:
29.VII.1918       Odjíždím do shromažďovacího tábora ve Ferara, zde bydlíme pod celtami. Dnes totiž ve čtvrtek 8.VIII. jedeme do českého tábora v Somuni. Po 28ti hodinové jízdě jsme tam dorazily, ale nevím proč místo do tamějšího lágru, zavezly nás až do Avezzana, kam jsme 10.VIII. ráno dojely. Jsem zde v Abruzách mezi visokými kopci a život zde – pravý zajatecký „ostatní stojí bratru za h….
14.VIII.              Konečně jsme obdrželi první služebné ve víšši 90 Cent a tu jest to již veselejší, neb si můžeme aspoň tabák koupit.
15.VIII               Dnes přijely ze Solmuny Češi a převezmou velení lágru a tu msjem se hned nechal zapsat do legie.
20.VIII               Již druhý plat v zajetí, ale pouze 75 Cs.
21.VIII               Dnes očekáváme velitele zajatců ppluk. Conelo a tím se as dovíme o našem odchodu ku padru. Nyní děláme již vycházky do zdejšího okoly v průvodu jednoho italského poručíka a jednoho bratra poručíka a to vždy v úterý, čtvrtek a neděly. Což nám působí velikou radost.
Další stránky chybí a pokračování jest až …
nové republice a její vládě. Možná zároveň býti oficielní se rozloučení naší branné moci s Itálií ježto v nejbližších dnech odjíždíme do naší vlasti.
18/12                Převeden byl náš pluk prezidenti republiky T.G.Masarykovi.
24/12                V poledne odjíždíme se zavazadly a tlumoky na nádraží, kde v 7 hodin večer odjíždí 1.prapor 25/12 ve 3 hod 30 min ráno 3.prapor a v 7 hod. ráno náš 2.prapor odjížděl. Jedeme přes Trident, Franzeenfest, St.Polen, Tullen, Gmund a
29/12 ráno ve 3 hodiny jsme přijely do Českých Budějovic. Zde na přivítání hrála kapela a obdržely jsme 2 vursty a pivo. V 8 hod. ráno jsme jely dále na Slovensko. Cestou každý domek vyhibkářský a každé nádraží vyzdobeno slavobrány.
V Třebíči jsme dostaly čaj a v Brně kávu, kde jsme ráno dne 30/12 dorazily.
31/12                přijely jsme do Žiliny.
4/1                   Dnes nás přivítal jménem Slovenska ministr Štrobár a daroval pluku 10000 K. nyní se dávají dovolené tak se těším, že ve 14 ti dnech též pojedu.
13/1                 Jedu na 2 denní dovolenou.
24/1                 Odjíždíme do Těšína jenž osadily Poláci.
27/1 Jsme obsadily Těšín.
Ráno ve tři hodiny jdem ku řece Visle kde se Poláci usadily v pevných posicích. V půl 8 hod. jsme již měly boj, který trval do 2 hod. odpoledne. Máme 1 mrtvého. Tím Janovy poznámky končí.
Na pipsném úřadě věnného města Hradce Králové se přihlásil dne 23. Října 1919. V jeho dokladech jsem také nalezl potvrzení, že desátník Felix Jan, 35.pluk československý 6.rota jest oprávněn používati při slavnostních úkonech stejnokroje čs. Národního vojska. Vystaveno dne 9. Srpna 1919. Velitelství doplňovacího okresu Hradec Králové. Jako aktivní italský legionář dostal možnost nastoupit k Čs. poště nejprve jako doručovatel telegramů. V této době se seznámil s Marií Hlavovou, která byla od školních let zaměstnávána v dobře situovaných rodinách. Naposledy sloužila u Uhrů v Hradci Králové. Protože dostali domovnický byt na staré poště 2, která stála na místě dnešního hotelu Černigov, tak se dne 21.11.1920 vzali. Když byla asi v roce 1930 dokončena výstavba nové pošty, nastoupil tam po složení zkoušek Jan jako poštovní podúředník. V roce 1921 15.10 se narodila dcera Eliška, 24.6.1923 dcera Jaroslava a 7.5.1927 syn Jan. Asi v roce 1930 se rodina odstěhovala na Okrouhlík, kde bydlela do dubna 1933. V té době koupil Jan s Marií rodinný domek na Pláckách, Kydlinovská 112, kam se začátkem května nastěhovali. Jan pracoval stále na poště jako poštovní podúředník a vypracoval se na velmi schopného a kolegy uznávaného pracovníka. Manželka byla v domácnosti a rodina žila v klidných poměrech. Jan byl také uznávaný bavitel a všude kde byl přítomen, byla dobrá nálada a veselá zábava. Pravidelně navštěvoval svého bratra Josefa a sestry Annu a Marii. Také bratrance Václava, který bydlel také na Pláckách. Když se v roce 1944 vrátil z Vídně jeho bratr Václav, tak i s ním se pravidelně navštěvovali. Za okupace jej dlouho dělat nenechali a tak asi v roce 1941 musel odejít do důchodu. V těch letech jej začalo trápit astma a měl srdeční vadu. V důchodu se vrátil ke svému verpánku, a pokud měl materiál, tak opravoval boty celé rodině i příbuzným v Černilově a Libranticích, odkud zas dostával nějaký ten kontraband. Věnoval se také zahrádce a údržbě rodinného domku. Začátkem ledna ho přijel navštívit Bratr Václav a chtěl, aby s ním objel všechny příbuzné. Absolvovali společně několik návštěv, ale za Růženou Felixovou do Praskačky jel Václav sám. Byly tenkrát kruté mrazy. Z nádraží na Plácka šel již Václav asi 3 hodiny i když normálně cesta trvala cesta 35 minut a přišel úplně vyčerpán. Přivolaný lékař zjistil rozsáhlý infarkt a bratr Václav na Pláckách dne 9.1.1950 zemřel. Vypravení pohřbu zůstalo na jeho bratru Janovi, který se při tom zřejmě silně nachladil a přesně za týden tj. 16.1.1950 zemřel také. O všech bratrech a sestrách je možné říci, že měli přirozenou inteligenci, byli pracovití, vytrvalí, měli veselou povahu a všude kam přišli jich bylo hned plno. Bylo by mnoho příhod, které se za jejich života udály, ale to myslím není již věcí tohoto „Curriculum vitae“. Snad jen jedinou, kterou jsem slyšel několikrát vyprávět, když se bratři sešli. Protože všichni šli vandrem je to příhoda z vandrování. Tehdá měla většina měst a obcí tzv. vandrovní domy na které obec přispívala a každý řádný vandrovní, který měl svůj „vandrbuch“ v pořádku musel zde dostat polévku a deku s ubytováním. Blízko Varnsdorfu byl jeden velký chytrák, který spravoval tento vandrovní dům a ten okrádal, kde se dalo. Polévky byly jenom vodové, deky a ubikace nevyčištěné. Tak se stalo, že se velký počet vandrovních domluvil a dal si tam v jeden den sešlost, která milého chytráka vytrestala na několik let, protože musel i tomu velikému množství vandrovních zajistiti dobrou polévku a ubytování.