Waldemar Felix
od roku 1918-1926 navštěvoval obecnou a měšťanskou školu v Brémách. O osmi let pravidelně o školních prázdninách jezdil do Čech, kde pobýval v selských rodinách na vesnicích, nebo ozdravovnách. Tyto akce organizovalo „ČESKÉ SRDCE“. Tím si trvale doplňoval znalosti češtiny, kterou měl možnost hovořit pouze doma s matkou a později v krajanských spolcích, které byly v Brémách celkem čtyři. Walda byl členem krajanského spolku „HAVLÍČEK“.
Po ukončení školy se vyučil zámečníkem, jako specialista na výrobu tresorů. Po vyučení pracoval asi jeden rok a potom studoval pět let na technice. Po ukončení školy pracoval 2-3 roky u fy na výrobu textilních strojů. Poté odešel do loděnic, kde pracoval jako ing. Na stavbě lodí. Nejdříve vyráběly lodě nákladní a osobní, ale když se začala blížit II. světová válka, přešly na výrobu vojenských lodí. Na stavbě těchto lodí pracoval až do konce války.
Protože měl stále české občanství, úřady ho nutily, aby se dal k němcům, protože pracoval na výrobě lodí včetně ponorek. Protože to odmítl, chtěli jej propustit. Byl však příliš dobrý pracovník a odborník,kterých měli nedostatek, zůstal tam až do konce války.
Jeho rodina bydlela po trvalých náletech na Brémy ve vesnici Tallensen ve svém rodinném domku a Walda je navštěvoval pouze o nedělích, nebo volných dnech. Poslední dny před koncem války byl trvale v Talensen. Po ukončení války jel na kole do Heunzesgrüde, kde v té době byla i manželka Richarda Gertrůda a zůstal tam 3-4 dny. Potom nechal kolo u Gertrůdy a pustil se pěšky přes hranice do Čech. Nejdřív navštívil Kostelec nad Labem, odkud pocházela jeho matka, a po krátké době odjel do severních Čech, aby si zjistil, jaké jsou zde možnosti zaměstnání. Podařilo se mu získat místo v Chemických závodech Sokolov. Vrátil se tedy zpátky do Tallensen, sbalil si svoje věci a se dvěma staršími dětmi Waltrem a Renatou odjeli do Sokolova. Nejdříve bydleli na vesnic /?/ blízko Sokolova a po několika letech dostali byt od podniku ve vile u závodu. V roce 1946 se přistěhovala i manželka Žofie s dvěma menšími dětmi, Kristinou a Hanou a vzali sebou i maminku Waldy. V Chemických závodech pracoval nepřetržitě až do odchodu do důchodu. Celou dobu pracoval jako první zástupce ředitele a to ve funkci hlavního inženýra a později technického náměstka. Po odchodu do důchodu zastával funkci předsedy klubu důchodců, kde organizoval zájmovou činnost. Dalším koníčkem byla turistika. Ze začátků absolvoval jen menší pěší túry, ale později se tomu věnoval cele. Procestoval nejen celé Československo, ale i východní Německo, Polsko, Rumunsko, Bulharsko, Jugoslávii, Řecko a další země. Celkem nachodil mnoho tisíc km.
Při těchto túrách navštěvoval i svoje příbuzné, nejraději sestřenici Minku a bratrance Bedřicha Jendu. U Jendy se seznámil s poznámkami, které nadiktoval otec Jendy před svou smrtí o části rodokmenu rodiny Felixů A tak při své turistické vášni se začal pomalu zajímat o rodokmen rodiny Felixů a když potom po srdeční příhodě a bolestech v koleně turistiku pověsil na hřebík, vrhl se plnou vervou a jemu vlastní houževnatostí na zpracování životopisu.
Mnohokrát navštívil Státní archiv v Zámrsku a všechny MNV, kde se naši příbuzní vyskytovali, navštěvoval rodiny a trpělivě zjišťoval jeden údaj za druhým. Studoval historii oblastí v které se rody nacházely a se svým zjištěním trvale seznamoval zejména Bedřicha a Jendu. Potom začal postupně pracovat na konečné úpravě rodokmenu, kterou však již pro nemoc a následně smrt nedokončil. Zanechal po sobě velké dílo, které nemá tak častou obdobu.