Richard Felix

Od roku 1919-1927 navštěvoval obecnou a měšťanskou školu v Brémách. V této době o školních prázdninách pravidelně s Waldemarem jezdil do Čech, kde pobýval v selských rodinách, nebo ozdravovnách. Tyto akce organizovalo „České srdce“. Tím si také doplňoval svoji znalost češtiny, kterou měl možnost hovořit pouze s matkou a později v krajanských spolcích, které byly v Brémách celkem čtyři. Richard byl členem krajanského spolku „Havlíček“.
V letech 1927 až 1931 se vyučil elektrikářem a mechanikem telefonních přístrojů. U této fy zůstal až do roku 1934, kdy narukoval na vojnu do ČR. V Hradci králové sloužil až do roku 1936 u těžkých kulometů 12. roty 4tého pěšího pluku. K tomu, aby mohl odsloužit vojenskou presenční službu v Čechách, využil toho, že v letech 1931-1934 hodně cestoval, protože byla často přerušena práce. V této době navštívil Holandsko, Dánsko, Belgii, Luxenburk a procestoval celé Německo a aby si mohl vojenskou službu odsloužit v Čechách, oznámil na úřadech, že bude delší dobu cestovat a navštíví další země. Toto všechno podstoupil, protože si chtěl uchovat českou národnost.
Po návratu z vojny nastoupil u jiné fy, kde pracoval jako instruktor pro výchovu učňů až do roku 1938. Asi čtvrt roku pracoval u varieté jako osvětlovač. V roce 1938 se přestěhoval za Gertrudou do Berlína, kde se s ní 23.9.1939 oženil. Protože fašisti zakázali přistěhování do Berlína, byl Richard přihlášen k trvalému pobytu na vesnici poblíž Berlína. Začal pracovat u fy AEG Berlin v montážní dílně telefonních přístrojů. Přestože byl české národnosti fa AEG ho vyreklamovala jako odborníka, takže mohl u této fy pracovat až do konce války. V této době musel jezdit na montáže telefonních ústředen i do okupovaných zemí fašisty.
Po skončení války, protože byl jejich barák zničený od bombardování, musel pracovat na jeho obnově. V jejich domě při náletech zahynulo 17 osob. Do srpna 1945 bydlel u Gertrůdy v Heunzesgrüde a potom se vrátil do Berlína. Na obnově domu pracoval do dubna 1946. Do pracovního poměru nastoupil nejdříve u Městského úřadu a později u „CARE“ /americká spol./, která zajišťovala balíčky od američanů v 10$ pro obyvatele Německa. U této americké společnosti pracoval až do roku 1950. Potom pracoval u spotřebního družstva „KONSUM“, kde setrval až do odchodu do důchodu. Po vystavění ulice Frankfurter Allee v roce 1954 tam dostal byt, v domě č. 10, ve kterém bydlel až do své smrti. Na odklízení trosek po bombardování odpracoval více než 3 000 hodin po pracovní době. V posledních letech pracoval v oddělení stavebního materiálu a nářadí jako zástupce ředitele.
Svůj kontakt s Českem nikdy nepřerušil. Jezdil pravidelně na návštěvu příbuzných a to svého bratra Waldemara a dále svých sestřenic a bratranců. Nejdříve se svojí ženou Gertrůdou  to vždy po několika letech a po její smrti pravidelně každý rok. Jeho  trasa začínala u Minky, kde trávil týden až čtrnáct dnů a při tom navštívil své synovce a neteře a potom u Jendy, kde rovněž pobyl 14 dnů. Některý rok byl i u Bedřicha v Černilově.
Při těchto dovolených se svým bratrancem Janem navštívili zámek Opočno, Náchod, Hrádek u Nechanic, katakomby Josefof a další místa. Rovněž objeli některé příbuzné v Černilově, Libranticích, Jeníkovicích a Třebechovicích. Rovněž byl vřele každý vítán v Berlíně, kde jej navštívila několikrát Minka, dcera Eva, Eliška, syn Petr, ale i Bedřich a několikráte Jenda se svou rodinou a další. Poslední návštěvu uskutečnil Jenda s Věrou v době od 21.5.1999 do 29.5.1999, kdy jsme navštívili celou řadu berlínských pamětihodností, odkud byla pořízena řada zajímavých fotografií. V neděli 30.5.1999 byl ještě gratulovat svojí snaše Heide k narozeninám a v pondělí 31.5. odjížděl se svými známými z barouna dovolenou do WOHN und FERIENHEIM HEIDERUH e.V.
3.6. nám ještě poslal krásný pohled z dovolené a 6.6. náhle zemřel. Bližší informace jsme se nedozvěděli.