Josef Felix narozený dne 31.10.1878 v Libranticích se po ukončení školní docházky vyučil bednářem. Vojenskou službu vykonával v Josefově. Potom odešel vandrem do Rakouska, kde nejdříve pracoval v Liesingu v pivovaře a ostatní bratři za ním vždy v neděli chodili na deputátní pivo. Později pracoval u firma Josef Schwarz, velkoobchod s vínem. Ještě ve Vídni se poznal s Marií Kocourkovou. Pak odešel na pozvání svého bratra Jana do Berlína a usadil se v Zeuthen. I zde pokračovala jeho známost s Marií a 3.2.1910 se s ní v Bernarticích v Jižních Čechách, kde měla rodiče  a příbuzné oženil.
V říjnu téhož roku po návratu do Berlína se jim narodil syn Otto. Josef byl v roce 1916 povolán na vojnu a po válce se vrátil do Berlína, kde pracoval jako soustružník v továrně na lokomotivy v Königwuwusterhausu. Uvažoval také o koupi rodinného domku s tím, že zůstane trvale v Německu. Po prohrané I. Světové válce však došlo nejdříve k revoluci a pak k úplné inflaci. Inflace znehodnotila jeho veškeré úspory, a proto volil cestu zpět do Československa a vrátil se do Librantic. Vrátil se několika kusy nábytku, truhlou a kocourem. Bydlel ve výměnkářské chaloupce, snad u Kašparů.
Několik let jezdil Josef do bednářského závodu v Třebechovicích a později do továrny na zámky tamtéž. Josef byl povahy klidné, rozvážné, upřímné a byl velmi pracovitý a vytrvalý. Pokud bydlel v Libranticích vyráběl pro občany a sedláky různá potřebná domácí zařízení, jako putny, škopky, kádě, sudy apod. Všechno ručně, protože žádné stroje neměl. Byl skutečně zručným řemeslníkem. Když se v roce 1928-1929 na rohu Ulrychova náměstí dostavěla pojišťovna RIUNIONE, získal Josef v této budově domovnictví, kde potom dlouhá léta bydlel. V roce 1935 byla jeho žena Marie postižena mozkovou mrtvicí a začátkem roku 1936 zemřela. Josef se téhož roku znovu oženil s Růženou Kořínkovou z Praskačky. Po II. Světové válce se Josef odstěhoval již jako důchodce s Růženou do Praskačky, kde roku 1947 zemřel.