Václav Felix narozený dne 11.7.1877 v Libranticích č. 94 se po ukončení školní docházky vyučil obuvníkem i když nikdy nechtěl šeccem být, ale toužil stát se zámečníkem. Krátce ne to odešel z domova. Nejprve pracoval asi jeden rok v Liberci a pak odcestoval do Vídně. V roce 1900 v roce 1900 tam složil mistrovskou zkoušku a začal pracovat samostatně. Zpočátku měl pracoviště ještě v bytě a prováděl hlavně opravy obuvi.
Ve Vídni poznal Annu Štědrou, rodačku z Přibyslavi, s kterou měl syna Josefa narozeného 31.12.1897 sňatek však uzavřeli 28.9.1900. Potom se jim narodil syn Jaroslav a dcera Hermína.
Koncem roku 1900, nebo začátkem roku 1911 se rodina přestěhovala do bytu, při ktrém byla i větší prodejní respektive výrobní místnost. Tuto místnost rozdělil na dílnu a prodejnu a zahájil výrobu a prodej bot. Často podle konjunktury zaměstnával také malý počet tovaryšů a učně.
Pro srdeční a někdy i žaludeční potíže nebyl odveden k vykonání vojenské služby a také první světové války se nezúčastnil. Po rozpadu rakouské říše v roce 1918 neoptoval do nově vzniklé Československé republiky, ale zůstal v Rakousku a ponechal si a sním i celá rodina rakouskou státní příslušnost.
Po úmrtí manželky Anny se oženil podruhé s Matyldou, o které však nic nevíme. Začátkem roku 1944 při náletu na Vídeň byl zasažen a úplně zničen i objekt s bytem a provozovnou Václava Felixe. Odjel proto na návštěvu ke své dceři Hermíně do protektorátu Čechy a Morava, kde onemocněl se žaludečními potížemi a musel zůstat v nemocnici. Po návratu z nemocnice se již do Vídně nevrátil a požádak o československou státní příslušnost. Nejdříve bydleli s rodinou Minky ve Dvoře Královém a později dostali služební byt v kině v Trutnově, kde Václav pracoval jako biletář a Matylda jako uklizečka.
¨Václav jako by cítil, že se blíží jeho konec, odjel začátkem ledna 1950 za svým bratrem Janem na Plácka a vybídl jej, aby s ním objel všechny příbuzné v blízkém okolí. Poslední návštěvu u Mařky již nedokončil. Zemřel u bratra Jana.